V sobotu ráno jsme se sešli v ruzyňském terminálu dva. Na programu byly dva lety - nejprve s Malevem do Budapešti a potom s Hainan Airlines až do Pekingu. Ale zpět na začátek. Kupodivu nikdo nezaspal :) Navíc jsme díky protekčním informacím věděli, kde budeme odbaveni, ještě dříve, než se to objevilo na informačních tabulích. Přesto jsme si ale krátkou frontu vystáli, protože proběhla přednáška o "tipech a tricích" jak přežít v Číně. Když se všechno vyjasnilo, odbavili jsme se a vypravili k pasové kontrole. Naposledy jsme se srdceryvně rozloučili s rodiči a na následující dva měsíce zmizeli v neznámu.
Na gatu číslo C15 jsme měli docela hodně času. Jediný Lukan nebyl natěšený na jízdu autobusem po ruzyňském letišti... Letěli jsme snad nejmenším letadlem v našem životě. Možná by do něj šlo nastoupit i bez schůdků, ale na experimenty nebyl čas. Vzlétli jsme o chvíli později než byl stanoven čas odletu. Prý kvůli nakládání zavazadel. Zatím jsme řešili, zda bude v letadlu hluk nebo ne - nebylo proudové, ale vrtulové :) Nakonec jsme se shodli, že je to stejně jedno, protože poletíme jen asi hodinu. Ferihegy opravdu není ani zdaleka tak pěkné letiště jako Ruzyně, máme být na co hrdí. Hned po výstupu z letadla jsme (znovu autobusem) dojeli do haly letiště. Podle velmi podrobného Milošova popisu jsme se snad nemohli ztratit. Jen jsme se pro jistotu optali u přepážky Malevu, zda jdeme správně k Transfer desku, a velmi vstřícný mladý muž nám ještě přesněji plynulou angličtinou popsal kde je a jak vypadá. To bylo asi naposledy co jsme po cestě takovou angličtinu slyšeli :) Po získání palubních lístků jsme měli ještě skoro dvě hodiny času, a tak jsme se usadili u gatu G15. Něco jsme snědli, vypili, došli jsme si na záchod a pak jsme si povídali. Ne že by to utíkalo zrovna rychle. Ale kdo si počká, ten se dočká. A tak jsme si šli poslušně ve 13:30 stoupnout do fronty. Prošli jsme "chobotem", pozdravil jsem čínsky pilota a nastoupili jsme. Čínsky jsme byli oddirigováni na svá místa, jako kdybychom je bez letušky nenašli. I když možná ne, luxusem nám přecházel zrak. Ani Lukan prý ještě ničím podobným neletěl, a to už je co říct. Na pohodlným sedadlech byly položeny polštáře s dekami, sedadla se dala nastavit téměř jakkoli, aby vyhovovala cestujícímu. Každý měl svou malou televizi, na které ale nevysílali nic lepšího než aktuální přehled o letu. V průběhu letu jsme navíc dostali sluchátka (s úplně divným konektorem) a ponožky :D První zábavu obstaraly noviny - speciálně jen o mistrovství světa v JAR. Mezitím nám přinesli první překvapení - vlhké horké ručníky. Nevěděli jsme co s nimi, ale zařídili jsme se podle ostatních cestujících. Pokládají se na obličej, na kterém za chvíli vychladnou, ale hlavní je ten pocit. Je to ohromně.. vlhké :D Ne, vskutku je to bomba. Následovalo fantastické jídlo - pikantní kuřecí maso s rýží, salát s rajčetem a zálevku, šunku, housku, máslo, tavený sýr, sušenku a zákusek. Dobře najedeni jsme chtěli spát, ale v letadle byl poměrně hluk a byly časté turbulence, tak nakonec nikdo nepochodil. Docela jsme se nudili, ale dalo se to vydržet. Docela nepříjemné bylo taky to, že v tak obrovském letadle byl vepředu jen jeden záchod... Stále jsme se blížili k Pekingu, asi dvě hodiny před přistáním (tedy kolem třetí ráno) jsme začali dostávat snídani, která byla skoro tak bohatá jako předešlý oběd/večeře. Už zbývalo jen přistát. Obletěli jsme Peking, a začali klesat. V tu chvíli na lidi před námi začala kapat vysráčená kapalina z klimatizace. A tak tam pobíhali letušky a utíraly to a ono to furt kapalo a kapalo, tak to museli vydržet :D Přistáli jsme bez pproblému, ale hned po přistání nám vyrazilo dech místní letiště: Moc toho přes smog vidět nebylo, ale to, co jsme viděli bylo úchvatné. Jestli jsem říkal, že Ferihegy je horší než Ruzyně, tak Pekingské letiště je ještě třikrát lepší než to naše :) Po výstupu si okamžitě začal Lukan s Loli stěžovat na ovzduší, mě přišlo v pohodě. Poměrně rychle jsme se dostali ven, prošli pasovou kontrolou a počkali na zavazadla. Tím končí naše cesta do Pekingu a začíná cesta po něm :) 
Tonda
Žádné komentáře:
Okomentovat