Kufry nám přijely ve třetí várce. Hned jsme se vydali k východu, kde jsme očekávali Jeffa. Brzo jsme ho už viděli s cedulí s našimi jmény (ale Lukan tam nebyl, už se nevešel :D ) jak mává naším směrem.Pozdravili jsme se a seznámili s jeho maminkou. Cestou na parkoviště nám byly udělelny pokyny, co a jak máme udělat a kam máme jít. Jeff zůstal na letišti a my jsme odjeli. V autě byla klimatizace, takže nám horko nebylo, a mohli jsme se plně soustředit na vstřebávání tolika nových vjemů z okolí. Prvním překvapením byl les, který se táhl podél cesty od letiště (i když se občas skoro ztrácel ve smogu), druhým byla nádherná mýtná brána, která by u nás byla asi považovaná za kulturní památku. Kupodivu ani smog se nezdál tak hrozný, po prvních několika kilometrech už bylo docela vidět i na delší vzdálenosti. Cesta trvala asi 35 minut, stála nás pouhým 80 juanů a přitom ještě byla docela zajímavá.
Vystoupili jsme před vysokým panelákem, který vypadal skoro nejhůř ze všech, které jsme viděli. Už jsem se začínal bát, kde to vlastně bydlíme, ale když jsme vyjeli do 11. patra a vstoupili do bytu 1107, ukázalo se, že co ubrali na vnějšku přidali uvnitř. Náš pokoj není vůbec špatný - je rozdělený na takové dvě části, v jedné jsem já a Lukan a ve druhé Loli, aby měla trochu soukromí. Co se vybavení týká, máme tu vestavěnou skříň, skříňku u Loli, klimatizaci a stůl s modemem. Spíme na nafouklých modrých "matracích", které jsou celkem pohodlné, akorát dělají docela hluk, když se po nich přesouváme. Hned po příchodu sme potkali dva Holanďany, kteří přiletěli už včera a kvůli jet-lagu vstávali už ve tři ráno. Jeden z nich Zeno, už tu byl druhým rok, a tak nám ukázal nejbližší okolí, což bylo opravdu užitečné. Kousek od domu máme supermarket a jinak jsou úplně všude restaurace i fast-foody všeho druhu. 
Po návratu samozřejmě první starostí bylo dostat se co nejrychleji na wi-fi. Už jsem měl napsaný kus cesty letadlem, tak jsem ho chtěl zveřejnit, kdyby jste náhodou někdo byli o půlnoci vzhůru. Jenže internet fungoval všem až na mě, a tak jsem si ještě asi hodinu hrál s připojením, než jsem se taky chytil.. Mezitím šli Lukan i Loli spát, přijde mi, že se na nich mnohem víc projevuje jet-lag. Asi v deset hodin místního času začínal Peterův rozbor partie Benjamina Teubera 6d a nějakého 1p. Bylo to zajímavý, ale moc nového jsem se nedozvěděl, a co teprve Lukan.. Navíc mluví s ostatními učiteli čínsky, což není moc příjemné. Ha, málem jsem zapomněl napsat o jejich angličtině :) je to hrozně zajímavý, oni mluví plynně, ale s tak strašně čínskym přízvukem, že jim občas skoro není rozumět. Ale je to spíš vtipný než špatný :D
Po rozboru jsem šel spát už i já, byl jsem unavenej, protože v letadle jsme vůbec nespali. Když jsem se asi po dvou hodinách probudil, ostatní hráli partie nebo řešili problémy. O chvíli později začaly simultánky. Já a pár dalších lidí nehraje, zrovna to tak vyšlo, ale nevadí mi to, aspoň mámčas napsat. Lukan stále spí a Loli před chvílí vstala.
Tonda
Probudil jsem se jako poslední kolem šesté hodiny odpoeldne. Zrovna včas, protože se odcházelo hromadně na večeři. Šlo se do místní vyhlášené restaurace, která se nachází v místním obchodním domě. Seděli jsme přibližně po osmi lidech u kulatých stolů s otáčivým středem. Objednali jsme si za pomoci Jeffa a Petera asi 6 jídel. Největší zájem byl o pečenou kachnu se sójovou omáčkou s okurkou a pórkem balenou v placce. Postupně zmizelo téměř všechno jídlo, co na stole bylo až na to, co objednal Tonda, jelikož si všichni stěžovali, že je moc ostré. Když jsme se vraceli, tak jsme se oddělili od ostatních a prošli si opět nai čtvrť, která je kolem deváté večer opravdu živá. Chětli jsme najít banku na výměnu peněz, protože pouze já jsem měl pár yuanů. Banku jsme našli, ale byla zavřená, takže jsme se vrátili domů. U nás na v místnosti, kde se učí, běžela televize s přenosem zápasů MS (Slovensko-Paraguay 0:2, Itálie-Nový Zéland 1:1), které Číňani hodně sledují. Zvláště Peter s Jeffem zápasy hodně prožívali. Povídali jsme si a hráli s ostatními. Zalehli jsme kolem jedenácté večer.
Z Pekingu zdraví Lukan.
Žádné komentáře:
Okomentovat