sobota 21. srpna 2010

Den šedesátý druhý (20. 8.)

Ráno jsme vstávali docela časně, já snad ještě před osmou. Ani tak už jsem ale nezastihl Tima se Zenem nebo Liviena, kteří nás za svítání opustili a vydali se na cestu zpět. Ta večer čekala i nás, ale do té doby zbývalo ještě pěkných pár hodin času. Postupně jsme se scházeli ve výukové místnosti a povídali si o všem možném. Kolem deváté jsme vyrazili s černým bratrem do Seven Eleven pro snídani a pití, po čemž jsme se vrátili zpátky do apartmánu. Francois, který měl odjet ještě před námi, postupně dobaloval svůj kufr a batoh. Po včerejších nákupech s Loli už měl dárky pro všechny, a tak nebylo nad čím se zdržovat. Když bylo hotovo, už se chýlilo s poledni, a tak jsme se vydali nejprve do Yippinu, kde jedla Loli a následně do Subwaye. "Doma" jsme si nikým nerušeni vychutnali poslední sendviče pobytu - ostatní se totiž vypravili do Helen's Café.
Bez internetu mnoho zábavy není, ale všechno nám obstarával náš milý Francois. Poslední hovory a předletové přípravy vyplnily čas, jenž zbýval do půl druhé, chvíle odchodu. Když se Francois rozloučil se všemi přítomnými, doprovodili jsme ho k taxi. A pak byl pryč. Vrátili jsme se zpátky a najednou opravdu nebylo moc co dělat... A tak jsem vyrazil na nákup posledních dárků do supermarketu. Nějak sem nezastihl, že Loli chtěla jít taky, a tak se vydala se stejným cílem do Lotusu hned jak jsem se vrátil. Pro Lukana je PES* opravdu nejlepším přítelem, a tak s ním zabil celé odpoledne. Postupně se sešli úplně všichni zbylí účastníci zájezdu, a tak Jeff kolem šesté zavelel k odchodu na poslední večeři... v Peking ducku. Lukan z toho měl jako jeden z mála radost, ale přesto jsme si nakonec užili. V dobrém rozmaru jsme téměř naposledy procházeli rušnými Pekingskými ulicemi. Ale stále nebyl konec všech zážitků, které nás měly potkat. Z venkovní tmy jsme se totiž těšili na světlo, ale marně. Náš apartmán byl temný, bez elektřiny. Místnost se hned naplnila jakým jiným než černým humorem. Neutuchající duch hry Jungle speed přilákal několik hráčů k utkání ve svitu notebooku Sonyi a já se zatím s pár dalšími lidmi vydal do parku. Hezky jsme si popovídali a akorát když nám došla témata, rozsvítil se jeden z pokojů jedenáctého patra, a tak jsme se vrátili zpět.
Posledních pár karetních her zaplnilo naše dvě hodiny. Nastal čas odjezdu, loučení. Museli jsme se rozloučit docela rychle (abych se nerozplakal) a odebrali se do auta Jeffovy mamky. On sám vyprovodil Gijse na taxi a pak se vrátil k nám. Vyrazili jsme ve 22:09... a už za 35 minut jsme měli zaparkováno na letišti. Gijs dorazil pár chvil před námi, a tak jsme se rozloučili i s Jeffem a vstoupili do prostoru Pekingského letiště. Ještě jsme odeslali Jeffovi znamení, že žádné zavazadlo nemá nadváhu (Lukan měl 29,8 z povolených 30 kilo) a odebrali se do útrob gigantického komplexu.
Tonda

Žádné komentáře:

Okomentovat