Den dvacátý první (10. 7.)

Jestli jsme někdy vsávali pozdě, bylo to dneska, a jestli se to někdy nehodilo, tak taky právě dnes. Ale to jsem ještě při probuzení nevěděl. Celou naši trojici, ale zdánlivě i ostatní, kteří bydlí ve výukovém areálu totiž minula informace, že do Letního paláce se odchází už v deset hodin a oběd máme mít s sebou. My vstávali ve tři čtvrtě, pohoda, klídek, nic se neděje :D Jenže najednou už jsme si měli tvořit skupinky po čtyřech a připravovat se k odchodu. Nakonec jsme všechno tak nějak stihli, ale vyrazili jsme samozřejmě bez oběda. Naší skupinku vedl Jeff, ale byla to jen taková oficialita, protože stejně šli skoro všichni pohromadě. Hned poté, co jsme do paláce dojeli a koupili si vstupenky, strhla se lavina s lidmi, kteří chtěli obědvat stejně jako my (ani jsem nesnídal). Museli jsme ale ujít ještě dobrý kus cesty, než bylo kde zastavit a něco koupit. Nakonec zastávka na oběd byla vynucená i počasím, začalo totiž pršet. Ačkoliv nás Jeff strašil, že všechno bude drahé, v pohodě jsme se najedli, mezitím přestalo pršet a šlo se dál. Sice prý nebyl "palác" tak krásný, jako když je hezky, ale mě se stále líbil. Ale nenechte se zmást. O žádný palác se totiž tolik nejedná, je to spíš velký komplex zahrad se starými čínskými budovami a jezerem.

Nasyceni jsme radostně pokračovali dál podél břehu jezera Dlouhým koridorem až k přístavu, kde se půjčovaly loďky, ale pouze jsme ho přešli a ubírali se dál, směrem ke Kamenné lodi. Po cestě jsme potkali několik prodavačů značkových hodinek Rolex, se kterými jsme si užili poměrně hodně zábavy. Když jsme došli na místo určení, byl jsem jako u vytržení. Už název Kamenná loď zní neuvěřitelně, ale skutečnost je ještě mnohem fantastičtější. Podle fyzikálních zákonů je asi každému jasné, že kámen na vodě neplave, nicméně tato loď se zdála být výjimkou (poznámka autora: byla přidělaná k pevnině, ale to je tajemství). Když jsme se nabažili překrásným výjevem před námi, udělali jsme si na blízkém můstku další pauzu, během níž někteří z nás hráli go. Nejprve hráli jen Zeno s Andrewem, ale o chvíli později malý čínský chlapec vyzval Lukana. Všichni byli napjatí, protože už tak malí Číňani mají nezřídka sílu našich učitelů, ale už první tahy prozradily, že Lukan bude pánem. Bez ohledu na to, že jsme Lukana nabádali, aby byl shovívavý, tak malého začínajícího chlapce zničil tak, že se zdálo, že už snad ke go nikdy ani nepřičichne.

Následoval návrat k přístavišti. Bylo kolem druhé hodiny odpolední a schylovalo se k velkému závodu. Pravidla byla jednoduchá: projet jako první největším otvorem v mostu se 17 oblouky. Naše skupina byla docela jasně na porážku, protože 3 děti a Jeff nemohou porazit bárku dospělých lidí. Ale nebyl všem dnům konec a my jsme nic nevzdávali. Zpočátku byla naše pozice dobrá, ale síly ubývaly rychle. Jediná, co nám nakonec zbylo, byla moje téměř dokonalá navigace k cíli :D Ale poslední jsme nebyli, jedna loď byla diskvalifikována. Měla totiž motor :D Pak jsme už jen hodinu odpočívali a kochali se nádherným okolím rozsáhlého jezera. Hlavní náplní bylo rengo mezi zástupci jednotlivých lodí, nakonec vyhráli Lukan (za naši loď) se Sethem. Jejich vyzyvateli byli Andrew a Zeno, ale v boji neobstáli a byli nuceni se vzdát. Potom už bylo na čase se vrátit, a tak jsme se vydali zpět k bráně, u které byl ve čtyři hodiny odpoledne sraz. Nakonec jsme se tam shledali i s dříve ztracenou Johannou a Pandou, takže všechno dobře dopadlo.

Jestli jsem něco čekal, tak to, že cesta zpět bude bezproblémová, ale nakonec přece jen malý zádrhel našel. Při přestupu na linku 13 Loli jako jediná z neznámých důvodů nestihla nastoupit do metra, a tak zůstala na nástupišti. Jeff na ni společně s Holanďany počkal, já s Lukanem jsme se vydali pro večeři do KFC (nejíme tam pořád!). Cestou jsme právě potkali Loli s ostatními, ale nevím proč na mě byla naštvaná.. Pak jsem dával na internet svoje nové fotky a spolu s ostatními našimi fotkami jsem je dal do jednoho alba, abyste nemuseli hledat, na kterých fotkách se zrovna vyskytujeme. Loli potom uploadovala svoje fotky, přičemž Lukan spal a když se probudil, oakmžitě si vyžádal svůj notebook zpět. Já jsem pak ještě udělal dalších osm profilů (už mi chybí snad jen 4 lidi) a napsal tento článek. Ani nevím, proč je tak dlouhý...

Snad vám to čtení nezabralo moc času :) Tonda